Úvodní stránka

Nabídka rostlin a ceník

Kontakt

Zasílání

Návody na pěstování

Prodej vánočních stromků

Popis a návod na pěstování Obří himalájské lilie

 

Cardiocrinum giganteum (Endl.) Lindl.

Monumentální cibulovitá trvalka pocházející z Himalájí v oblasti Barmy až Číny. Příbuzná a vzhledem podobná liliím. Rod Cardiocrinum zahrnuje čtyři druhy popsané v roce 1913 a jeden brzy po válce. Nejpozoruhodnějším, zejména velikostí květenství je právě Cardiocrinum giganteum. Druh je podle oblasti výskytu a drobných taxonomických rozdílů rozdělen na dvě variety – var. yunnanense a var. giganteum. Druhá ze jmenovaných variet je zároveň také vzrůstnější a proto i častější v kultuře. Nicméně přes její oblíbenost, zejména u Anglických pěstitelů, je vzácná a cibule bývají dosti drahé. U nás ji lze pořídit jen u specialisovaných pěstitelů.

 

Z velikých cibulí vyrůstají růžice velkých přízemních srdčitých listů. Mohutná květní lodyha dosahuje 2-3,5 metru, vyjímečně až 4 metry. Přesleny vonných trubkovitých květů jsou bílé, až čtvrt metru dlouhé, připomínající květ lilie. Kvete v období prázdnin, doba plného rozkvětu trvá asi 2 týdny. Zprvu vztyčená poupata se po otevření sklánějí k zemi. Ozdobné semeníky vzniklé po odkvětu se znovu vztyčí do svislé polohy.

 

Pokud nejsou cibule dostatečně silné kvetou až v následujících letech. Mezi tím se kolem hlavní cibule vytváří množství menších dceřinných cibulek, kterým obvykle trvá asi tři roky nežli vykvetou. Po odkvětu mateřská cibule odumírá, zanechávaje však kolem sebe množství různě velkých cibulí, které postupně v dalších letech vykvétají.

 

Po odkvětu zůstávají na lodyze působivé zelené semeníky s množstvím plochých okřídlených semen. Po dozrání z prasklých semeníků vypadávají. Semena klíčí dosti opožděně, obvykle až po dvou obdobích chladu. Semenáčky mohou kvést tak sedmým rokem. Proto je mnohem vhodnější k rozmnožení rostlin použít četné dceřinné cibule.

 

V přírodě rostou v řídkých lesních porostech vždy se silnou vrstvou humusu. Sázíme je proto do hlubokých, živných půd s dostatkem propustného substrátu bohatého na humus. Měli bychom se vyvarovat zvýšeného obsahu vápence, rostlina je mírně vápnostřežná. Vhodná jsou polostinná zákoutí kde se nedrží voda. Během vegetace je vláha žádoucí, poté rostliny vyžadují spíše sušší stanoviště, které zajistíme drenáží či polohou na svahu. Naprosto nevhodné jsou podmáčené půdy. Optimální hloubka sázení, přesněji krycí vrstva je asi 5-10 cm. Vhodné je umístit cibule do mělké, miskovité sníženiny kterou lze na zimu nakrýt napadaným listím či jinou vhodnou ochranou před mrazy. Rostlina je doporučována do sedmé zóny mrazuodolnosti, zahrnující naše nížiny. Vyjádřeno ročními průměrnými minimálními teplotami: –12°C až –18°C. Podotýkám, že jde o průměrné, nikoliv úplně minimální teploty, které mohou dosahovat i nižších hodnot, přičemž škodlivé naopak v nížinách bývá časté rozmrzání. Ve vyšších polohách jsou tak rostliny chráněny sněhovou přikrývkou. Tu lze nahradit například 15-25 cm silnou vrstvou mulče z listí kůry či chvojí. Rostliny požadují dobré zásobení živinami, přiměřené přihnojení např. rozloženou chlévskou mrvou se určitě vyplatí.

 

Nejmenší vzdálenost mezi dvěmi rostlinami při výsadbě je asi 70 cm. Na bázi mateřských cibulí vznikají nové dceřinné rostliny, tvoří se tak působivé kolonie, kde jsou rostliny poměrně blízko sebe. Obvykle kvete pouze jediná, nejstarší rostlina v kolonii a růžice listů ostatních jedinců nepřekážejí. Vhodné je založit 3-5 takovýchto kolonií pohromadě, které si vyžádají asi 1,5-3 m2. Okolí takového porostu by mělo být prosté ostatních rostlin vyšších 20-30 cm, obří květenství tak lépe vyniknou.

 

Pěstované typy jsou potomci přímých botanických sběrů v divoké přírodě, nejsou přešlechtěny a netrpí zvýšenou měrou chorobami a škůdci. Při rašení mladých listů mohou požerem škodit plzáci či slimáci. Může se vyskytnu také liliovníček (Lilioceris lilii), známý červený brouk z lilií, který Cardiocrinum nijak nevyhledává a dává přednost liliím v okolí. Hlízy mohou likvidovat hraboši či hryzci.

 

Tato krásná rostlina dosud není u našich pěstitelů více rozšířena a známa, ale věřím že si zaslouží své místo jako monumentální solitera pro trvalkové záhony. Nějaké  informace lze nalézt v meziválečném Zahradnickém slovníku pod názvem Lilium giganteum či v novém Zahradnickém slovníku naučném, dosti podrobně také na internetu  www.drozdin.cz, či jiných zahraničních stránkách.