Úvodní stránka

Nabídka rostlin a ceník

Kontakt

Zasílání

Návody na pěstování

Prodej vánočních stromků

Popis a návod na pěstování mrazuvzdorné Araukarie

 

Ó webmaster, tento článek byl publikován i v časopise Zahrádkář

                 Mnozí všímaví zahrádkáři znají tento exotický jehličnan ze svých toulek po západní a jižní Evropě. Není divu, je natolik zvláštní a typický, že každého upoutá a snadno si jej zapamatuje. V mládí vyniká kuželovitým tvarem a hadovitými větvemi, starší exempláře se formují do typických deštníkovitých tvarů.

                Araukarie je zvláště typická svými široce kopinatými listy postavenými kolem celé větévky a nahlučenými především kolem růstových vrcholů. Větévka i velmi mladých rostlin tak dostává originální naježený vzhled a obvod terminálního výhonu může být až půl metru. Kožovité listy ukončené špičkou působí dojmem ocelového šídla a mohou být i nebezpečné. Čtvrt metru dlouhá šiška je patrně nejtěžším plodem v říši jehličnatých dřevin podobně jako jedlé semeno dlouhé asi 5 cm při váze asi 3,5 g.

                Typické lesy jež osidluje tento třetihorní relikt pokrývají vyšší polohy Argentiny a zejména Chile. Typický les s blahočetem čilským jako hlavní dřevinou je poměrně řídký a velmi dobře zde vyniká typický habitus jednotlivých exemplářů. Bohužel velmi silná devastace deštných pralesů v oblasti výskytu, započatá masově asi před 150 lety, způsobila obrovské snížení populací a jejich vzájemnou izolaci. Proto je tento jehličnan na nejpřísnějším seznamu CITES, tedy organisace regulující obchod s ohroženými rostlinami a živočichy. Zároveň byl blahočet čilský vyhlášen v roce 1990 za národní památku Chile.

                Jakýkoliv dovoz semen či rostlin z původních oblastí je tedy přísně regulován, nicméně téměř 100 % všech rostlin produkovaných v Evropských školkách pochází z osiva povětšinou západoevropské provenience, jež nespadá pod zmíněnou ochranu. Zájemci o pěstování araukárií byli až do nedávna odkázáni na dovoz rostlin ze školek západní a jižní Evropy. Dnes již lze, ač poměrně vzácně, rostliny zakoupit v dobrých školkách či zahradnických prodejnách. Obvykle jsou na prodej importované asi čtyř až osmileté rostliny či mladší semenáčky domácího původu. V prvním případě jsou rostliny velmi drahé a ne příliš aklimatizované, v druhém jsou levnější, ale mladší.

                Ač je tento jehličnan relativně dobře znám informace o jeho pěstování jsou velmi skromné či spíše mizivé. Značné dohady panují zvláště o jeho mrazuodolnosti.

                Mladé a importované rostliny je třeba během prvních let rozhodně uschovat do sklepa či chladných prostor. Již dvouletá rostlina však s výborným nakrytím venku vydrží. Minimální teplota pro velmi mladé rostliny je asi –6 °C. Starší stromky, tedy od pátého roku, lze vysazovat na chráněné, dobře drenážované polohy. Každoroční lehký kryt je však nutnou podmínkou pro úspěšné přezimování. Lehký kryt zaručuje spíše zastínění před zimním sluncem a zamezuje rychlé změně teplot během nejstudenějších období. Podle kondice a vyzrání lze stanovit minimální teplotu pro zdravé rostliny na – 22°C. Nižší teploty by měl kompenzovat právě zimní kryt. I v tomto případě však platí, že rychlá změna teplot byť i jen do např. –10 °C je škodlivější jako pomalé překročení zmíněného minima. Prakticky lze takovýto kryt sestrojit např. rákosovou či polystyrenovou rohoží na  zateplení pařenišť či jen pletivem naplněným po vrchol rostliny listím. Pokud rostliny pěstujeme v kontejnerech lze je přezimovat na chladných chodbách, verandách či ve sklepě.

                Do desátého roku vyroste araukárie v našich podmínkách jen 60 – 90 cm, dva metry dosáhne do dvaceti let. Pokud již rostlinu nejde obalovat do dvou – tří let omrznou konce a přes silnější zimu může araukárie zmrznout celá. Po dvaceti letech lze rostlinu po omrznutí zmladit, či si pořídit novou. V našich zeměpisných šířkách se tedy musíme smířit s omezenou výškou rostlin.

                O tom, že je možno rostliny u nás pěstovat, svědčí asi třicetiletá zkušenost několika pěstitelů – sběratelů či botanických zahrad. Ani vyšší polohy nejsou větší překážkou, ba naopak, pokud jsou rostliny pod silnou vrstvou sněhu po celou zimu není je nutno ani jinak chránit.

                Araukáriím vyhovuje propustná humosní půda dobře zásobená živinami. Stejně jako není vhodné silné přemokření, nemají rostliny rády přeschnutí. Slunné stanoviště, nejlépe u jižní stěny rostlinám rostlinám svědčí a dá jim vyniknout.

                Pěstované rostliny netrpí větším množstvím chorob a škůdců. Někdy se mohou projevovat fysiologické poruchy způsobené přeschnutím či přemokřením, při nichž mohou být kořeny druhotně napadeny souborem nejběžnějších houbových patogenů. Prevencí je dobrý vodní režim zamezující velkým výkyvům v zásobení vodou a v případě napadení náprava podmínek s případnou zálivkou vhodných fungicidů.

                Originalita, nezvyklý vzhled a vzácnost této rostliny plně vynahradí  sběratelům či zahrádkářům starosti se zimní ochranou této rostliny a věřím, že si zaslouženě najde cestu na okraje skalek, či zahradních zákoutí ve větší míře než dosud.